na Blog.cz

Ahoj všem, co sem občas ještě někdy zabloudí.. Rozhodla jsem se napsat tento článek, do kterého alespoň stručně shrnu svůj názor na poslední dobu v českém sběratelství, a i na sběratelství samotné.

Ano, jako první jsou tu konce internetových ranchů, a konce i některýách sběratelů celkově.. Poslední dobou mě čím dál víc udivuje, jak si někteří tyto pojmy pletou. Copak si vážně myslíte, že sběratelství je jenom o psaní na blog a obíhání? Někdy mi to tak i připadá.. Ano, blog je skvělá věc, jak se zabavit, vypsat, ukázat ostatním svoje fotky, pochlubit se novým přírůstkem... ale rozhodně ani z poloviny ne všechno, alespoň podle mě.

Všechny ty krásné chvíle.. ten pocit, když vybalujete svého vysněného koníka, když vaši rodiče,kteří před měsícem nadávali uznají, že se jim líbí :D nebo když jedete na Live Show, kde se setkáte s úžasnýma lidma, mezi které patříte, sdílíte s nimi společnou radost z nových koníků, úspěchů, nebo třeba jen ze společného setkání.. když máte mezi sběratelkami takové kamarádky, kterým můžete opravdu věřit skoro jako vlastní rodině, a nevadí jim, že nejste úplně normální, hlavní je, že milujete koně... Když jdete fotit a všichni lidi si šeptají "Co je to za bláznivou holku, že fotí plastovýho koně?" A vy se jim jen potichu smějete... To všechno a spoutu dalších věcí, to není internet, to je život.

Jo, sběratelství tvoří velkou a šťastnou část mého života. Miluju svoje koně... ať si kdo říká, co chce.. že jsou to "jenom plastové hračky bez života" nebo "něco, co mám jenom kvůli tomu, abych mohla utrácet peníze". Ne, jsou to moji koníci. Každý je něčím originální, byť je jich na světě třeba tisíce, pro mě je jedinečný, má svoje jméno, povahu a příběh.. A prostě bych ho nedokázala prodat. Nikoho, nikdy. Jsou lidi, kteří si koně koupí jen kvůli cennosti, nebo tomu, že ho chtějí všichni, nebo prostě jen tak "do počtu", nechci tady na nikoho takového narážet, protože tohle ví stejně každý sám o sobě a já nemám právo nikoho soudit, podle toho, co vidím jen tak na internetu. A ano, chápu, když někdo musí prodat koně, pokud pro to má rozumný důvod.. ale když ho prodá jen kvůli tomu, aby za měsíc mohl mít dalšího, který ho za chvíli taky omrzí, tak to podle mě není opravdový sběratel...

To, že poslední dobou hodně lidí končí i se sbíráním mě taky mrzí, zvlášť u těch, které jsem dobře znala a měla je ráda, ale co už. Všechno se mění. Ale když někdo jen nepíše na blog, myslím, že to není důvod ke smutku, tak jako tak, má k tomu nějaký důvod. Už nejsme malí. Máme čím dál víc povinností, kroužky a spoustu jiných věcí na práci, daleko důležitějších než sedět celý den na PC a psát články o tom, jak se koníci prohánějí na pastvině, o tom sběratelství podle mě fakt není. Je jedno, jak jste staří, kolik máte koní, jak jsou cenní, jestli píšete na internet nebo zůstáváte "v tichosti", ale záleží spíš na tom, jak to berete... a podle toho se poznají opravdoví sběretelé.. :)

Nevím, co víc bych k tomu ještě napsala, snad jen, že jsem ráda, že tu můžu být s vámi - a tím nemyslím na internetu, ale prostě v té skvělé partě sběratelek....

vaše Carrie

Sice my letos Velikonoce nějak "velkolepě" neslavíme, ale alespoň něco.

Z koníků slaví Velikonoce převážně hříbata. Sindy, Sunny a spol. tady kolem toho vyvádí, prý se budou snažit koledovat ještě více než loni, tak jsem zvědavá. :D Holky jim už daly nějaké koňské dobroty a málem se o to porvali, ale Sinduš vede, jako vždycky :D

Já bych vám chtěla za celý ranch popřát krásné a veselé Velikonoce :) (I když, pro nás co chodí do školy to je už poslední den prázdnin, achjo. :D)