June 2011

Prázdniny jsou tady!

30. june 2011 at 21:55 | Carrie |  News on the ranch
Vážení upíři, vlkodlaci, lidi a především sběratelky Breyer Horses.. PRÁZDNINY JSOU TADY! ;) Já vím, že to víte, ale prostě jsem musela :D Letos to strašně uteklo.. nevím jak vám, ale mě jo.. ještě nedávno jsem říkala: "Kéž by už byly prázdniny" :D A teď jsou. Takže, nejdřív bych chtěla pogratulovat všem k výzu, všechny jste dobré, holky.. ;) Pokud vás zajímá, co jsem měla já, tak dobře. Jsem hrozně šťastná.. mám jen jednu dvojku.. z fyziky..za což jsem strašně ráda. ;) Jsem šprt, já vím, ale holt s tím už nic neudělám.. :DD Co vy?
Pokud jde o mojí přítomnost na blogu, budu se snažit.. stejně budu skoro pořád pryč. Ale aspoň budu psát povídku a taky fotit. Mimochodem, pár nových fotek dám brzo na rajče. Bude to hlavně Sindy, Kercy a pár fotek z Prahy ;)

Taky se šíleně blíží CBG. Jelikož jsem dneska byla v Praze, a zítra tam pravděpodobně jedu zas, rychlé info a rekapitulace přihlášky bude až o víkendu.. Doufám, že to aspoň někdo pošle, i když vás plno jede pryč. ;)

Chtěla bych vám popřát, krásné prázdniny.. Užijte si to, mooc. ♥

A teď se můžu konečně koukat na Kosti a jít spát kdy chci... Huráááá!!

...Vaše Carrie
PS: Breyeři objednaní, těšíme se na nové přírůstky. :PP

Řetězák, už zase?

26. june 2011 at 22:51 | Carrie |  To co nepatří k ranchi
Kdo nechce,číst nemusí,mě to prostě baví vyplňovat,je to sranda,zvlášť u některých otázek :DD Jinak,psala jsem to v pátek,a nestihla dopsat,tak proto se vám možná něco zdá divné :D

Tajemná klisna 13.díl

26. june 2011 at 20:41 | Carrie |  The Mystery Mare / Tajemná klisna

Bylo to nějaké obrovské černé zvíře. Teprve teď jsem si uvědomila, že se už stmívá a proto jsem mezi stromy nedokázala rozpoznat, co to je. Dala jsem se na útěk. Sice jsem se neohlížela, ale cítila jsem, jak to běží za mnou. Utíkala jsem dál a dál; neměla jsem v úmyslu se nechat sežrat nějakou potvorou. Ne teď. Najednou jsem něco zaslechla. Něco jako.. psí štěkot. NE! A pak jsem uviděla svého labradora..
"Boodie, ne! Poběž!.. Ke mně!" řvala jsem povely. Marně. Boodie se rozběhl rovnou proti tomu zvířeti a já nemohla nic dělat. Nic jiného, než křičet.. Vždycky jsem svému psovi věřila, ale teď.. tohle nebylo možné. Tohle Boody nezvládne.. Když už jsem myslela na nejhorší - Boodieho i svůj konec, najednou se tam objevil někdo v dlouhém černém plášti. Sice jsem mu do obličeje neviděla, ale tušila jsem kdo to bude, poznala bych ho úplně všude.. Byl to on.. James. Stoupl si mezi tu potvoru a Boodieho. Bála jsem se. O Boodieho, i o Jamese, ikdyž jsem nechápala proč. Ale James si počínal opatrně a promluvil silným hlasem k obludě "Není třeba prolévat krev, pokud si to Pán nepřeje. Potrestal by tě Terrivele, toto je moje práce." Zvíře chvíli nehnutě stálo, ale nakonec ho poslechlo a zmizelo v lese. James si sundal kapuci plášťě a potvrdil, že jsem se nemýlila.
"C-co to bylo?" vypadlo ze mně, i když jsem pořád netušila, jaké má se mnou úmysly.
"Terrivel. Takový parchant, noční obluda," uchechtl se James. "Dávej si na něj pozor."
"Jasně, beru tvoji radu na vědomí," ušklíbla jsem se. "Co tu vlastně děláš ty?" musela jsem se zeptat.
"Já zachráním život tvýmu psisku a tobě možná taky, a ty se ptáš proč tu jsem? Měla bys být ráda, ne?" divil se.
"No, vzhledem k tomu, že pořád ještě nevím, kdo jsi a jaké se mnou máš úmysly.. Ale za to, že jsi zahnal Terrivela ti děkuju."
Usmál se, "Není zač... A ohledně tamtý věci, řekněme, že jsem někdo, kdo má za úkol tě zabít."
Zděsila jsem se. Přece jenom to byla pravda.. "Tak si posluž, už jsi měl pár příležitostí. Nemusíš na mně hrát tohle divadlo, že se mi snažíš zachránit život," dodala jsem. Bála jsem se, že mě opravdu zabije, ale nebyl důvod proč čekat. Věděla jsem, že jemu neuteču. Nikdy. A malá část ze mně možná ani nechtěla..
"To já nikdy neudělám," tvářil se vážně.
"Proč?" ptala jsem se..
"Přej si, aby ses to nikdy nedozvěděla," řekl smutně.
"Ale já.."
"Už musím, Emily."
"Ne, nechoď ještě! Jamesi!" křičela jsem, ale už byl pryč. Zůstali jsme s Boodiem sami. Ale aspoň mám Boodieho. Už jsem si nepřipadala tak sama, ale zároveň jsem měla strach o holky.. Sedla jsem si k Boodiemu a hladila ho po hlavě.
"Boode, nevíš kde jsou holky? Jennie?... Tempe?.. Liz?" věděla jsem, že to nemá cenu, ale zkusit jsem to musela. Boodie zaštěkal, jako kdyby mi rozumněl. "Ale to přece není možné," pomyslela jsem si. Psi přece ne-...
Boodie se rozběhl do lesa. "Počkej! Ty něco víš?" Znovu zaštěkal a já se vydala za ním Temným lesem. Najednou jsem mezi stromy zahlédla něco velkého, co připomínalo skálu a Boodie znovu začal hlasitě štěkat..
_________________________________________________

23.6.-Dresden

24. june 2011 at 15:33 | Carrie |  News on the ranch
Ahooj lidi! Tak se po týdnu zase hlásím.. A všimla jsem si,že blog.cz zas udělal nějaké změny,tentokrát v nastavení designu. Ještě jsem to nezkoušela a doufám,že to bude fungovat! :D

Teď k hlavnímu tématu článku, včera jsme byli v Drážďanech, byla to vlastně exkurze mamky třídy (1.ročník na střední) a tak mě vzali s sebou :D, měla jet i kamarádka (dcera mamky kolegyně z práce), ale nakonec to nevyšlo.. Ale i tak to bylo super. Jeli jsme asi 3 hodiny z Prahy a musím říct, že v Německu mají super vlaky! ;D Dopoledne jsme chodili po historických Drážďanech s průvodkyní, viděli jsme třeba Zwinger (obrazárna), Frauenkirsche a další památky.. Jinak, víte že zakladatel Drážďan August II. Silný měl 365 levobočků? To mě dostalo :DDD Taky tam bylo hodně kočárů s koňma, snažila jsem se fotit.. ;)

Odpoledne jsme byli v té "moderní" části, hlavně na Prager Strasse (neumím psát ostré S :D), je tam strašně obchodů, hlavně s oblečením. Koupila jsen si pár triček a super tašku Adidas :D Nakonec jsme šli do McDonaldu, a pak jeli domů. Přijeli jsme někdy po půlnoci, s cestou z Prahy a strašně mě bolí nohy :D Dneska ráno mi bylo blbě (asi z toho všeho,co jsem snědla v Mekáči :D),tak jsem zůstala doma.. a píšu další díly povídky, možná bude i nějaké překvápko, pro ty, kdo to čtou :PP

Jinak, na rajčeti - TADY, jsou fotky z Drážďan, tak se můžete koukout.. kvalita některćh je fakt hrůza, ale co už :D

Mini reklama ;)

20. june 2011 at 19:49 | Carrie |  News on the ranch
Ahojky, toto neberte jako "takovou" reklamu, ale kamarádka BeBe prodává nějaké Breyery a věcičky na ně, aby si mohla koupit zrcadlovku a poprosila mě, abych to sem dala ;)
Tak se kdyžtak mrkněte a můžete si nějakého vybrat, nebo si dát na ranch aspoň reklamu ;D
Odkaz:

A tady ještě knížky:



18.6.- Aneb konečně nějaké volno..

18. june 2011 at 9:44 | Carrie |  News on the ranch
Ahoj lidi!
Tak se zase po týdnu hlásím. Omlouvat se už ani nebudu, protože to nemá cenu. Byla jsem příliš zaměstnaná školou, testy, ježděním do nemocnice a dalšími věcmi. Prostě nebyl čas.

Včera jsme konečně psaly jeden z posledních testů tento rok - z dějáku. Snad to dopadne dobře, letopočty umím ještě teď nazpaměť, což se u mě často nestává (ikdyž u dějáku občas jo :D). No a příští týden bude opravdu super. Pondělí - ředitelské volno (děkujeme našim milým mažoretkám,které spí v naší škole ;)), středa- exkurze do Chotuce, čtvrtek- se uzavírají známky, a já nebudu ve škole, jedu s mamkou do Drážďán. :PP Budu fotit památky aj., koně s sebou neberu, jede mamky třída... ti by se zbláznili, kdyby mě uviděli s Breyerem..:DD

Jinak, u mě nic nového, snad jen to, že pustili babičku, ale ve čtvrtek zas musí na chemoterapii.
Dneska jsem chtěla fotit (po dloooouhé době zase, co?), ale bohužel počasí nám nepřeje, je zataženo, achjoo..

Taky bych vám chtěla strašně poděkovat za pochvalu dessu. vážně si nemyslím, že by to byla zas taková nádhera, ale když se vám líbí, tak jsem ráda. ;)) Potěšily jste mě. ^^

Noo,to je snad všechno, snad to není moc dlouhé, poslední dobou musím všechno rozepisovat.. Asi půjdu ještě omrknout ostatní blogy, možná napíšu další T.M.M. a přednastavím.. ;)

Mějte se!
Vaše Carr
© photo by flickr.com

Tajemná klisna 12.díl

18. june 2011 at 9:02 | Carrie |  The Mystery Mare / Tajemná klisna


Vydala jsem se lesem tam, kam mi ukázal James. Věřila jsem mu, i když bylo zcela pochopitelné, že mi může lhát. Vůbec jsem ho neznala, nevěděla jaké má úmysly a navíc podle našeho rozhovoru sloužil někomu, kdo možná zabil Angie, někomu kdo nás chce zničit všechny.. Měl mě dovést za ním, ale neudělal to. Něco ve mně mi napovídalo, že mu mám věřit. Poprvé z životě jsem to "něco" poslechla. Neměla jsem na vybranou.
Pomalu jsem postupovala dál připravená se schovat, kdyby se tam někdo objevil. Ale v to jsem už ani nevěřila, vždyť v celém lese nebyla ani noha. Kráčela jsem dál a slyšela jen praskání starým klacků, které se lámaly pod mojí vahou. Když najednou jsem zaslechla zvláštní zvuky... něco jako tiché mňoukání... Rozhlédla jsem se po okolí, nikde nikdo nebyl. A pak se ten hlas ozval znovu: "Emily, Emily.." Vzhlédla jsem a všimla si černé kočky na stromě, která se na mě dívala svýma velkýma očima. "Je tu někdo?" zeptala jsem se do ticha. Bylo to čím dál podivnější. Že by mě volala ta kočka? Ale kočky přece ne- ,přerušila mě. "A mě nepočítáš, nebo co?"
Teď už jsem si byla jistá, že mluví ona, protože se přitom protáhla a přeskočila na bližší větev. "J-já..," začala jsem. "Netušila jsem, že kočky umějí mluvit," podívala jsem se na ni a připadala si jak největší blázen na světě.
Kočka se jen ušklíbla a řekla: "A proč by neměly, když můžeš ty?"
"To máš pravdu. Ale odkud mě znáš?"
"Já znám každého, kdo sem kdy vkročil. Jsem Melissa, kočka známé věštkyně Leily, i když v těchto Temných časech.. pochybuju, že bys ji mohla znát," mňoukla naštvaně.
"Věštkyně?" divila jsem se. Připadala jsem si jak v pohádce, nebo nějakém fantasy filmu. Ale tohle byla realita.
"Ano. Je pravnučkou slavné Avalon Morganové, a neříkej, že jsi o ní neslyšela."
"Prosím tě, neviděla jsi tu tři dívky - Elizabeth, Temperance a Jennifer? A psa Boodieho?" rozhodla jsem se jí to říct rovnou, když trvdila, že všechny zná, mohla by mi pomoct.
"Noo, možná ano, možná ne. Musíš je najít sama."
Už to bylo zase tady. "To tady říká každý," rozčílila jsem se, "ale, jak sama, když ani nevím proč tu jsem a co se mnou chcete dělat?"
"Proč tu jsi víš." opravila mě kočka.
"To sice ano, ale potřebuju taky něco vědět. Kdo je ten váš Pán, o kterém tu všichni mluví?"
"Ano.. Vznešený Zirron I. , jak si říká." otřásla se.
"Zirron?"
"Ano, sídlí tam, kam se nikdo živý nedostane, nikdo ho nikdy neviděl a přece se ho všichni bojí. Jeho armáda už zabila skoro všechno živé, co v tomto lese bylo.. Jsou to koně, koně kteří utekli ze svých stájí sem, aby sloužili Zirronovi..Každého, kdo se jim vzepře roztrhají na kusy. Nešetří nikoho.." dodala se strachem.
"Koně?" nemohla jsem tomu uvěřit.
"Duchové koní, pohánění Pánem," upřesnila.
"A kdo jsou hledači?" vzpomněla jsem si na něco, co říkal James.
"O těch moje paní nemluví, Prý to, co dělají je tak strašné, že toho není hodna," řekla kočka a já ucítila zvláštní pocit. James je zlý. Slouží Zirronovi. Takže mi celou dobu lhal? Ale proč by mě teda zachraňoval?
"Cítím poblíž nějakého zvláštního tvora," zamumlala kočka. "Musím se schovat," a vystřelila pryč.
"Počkej přece!" Byla už pryč. A něco se ke mně ze zadu přibližovalo, něco velkého a chlupatého.. Prudce jsem se otočila..
________________________________________________
Pokračování příště

Konečně nový design, aneb nesnáším nastavování! :D

11. june 2011 at 20:36 | Carrie |  News on the ranch
Tak koonečně jsem se dneska dokopala k tomu, abych udělala nový dess. Už jsem se na ten velikonoční prostě nemohla dívat. :D Sice se mi celkem líbil, ale ten nápis "Happy Easter" když už je dáávno po Velikonocích.. :D
No, prostě jsem udělala nový. Tentokrát s TH kobylkama; hlavně s Thunder, poslední dobou se mi strašně líbí, možná dokonce i trochu víc než Sunny. Záhlaví se mi docela líbí, ale s tou stránkou jsem to nějak nedomyslela, noo.. Nesnáším to nastavování! :D Sorry, že je tak blbě ta stránka, ale už s tím nic neudělám. :/

Jak se jinak líbí? Klidně kritizujte ;)

Tajemná klisna 11.díl

11. june 2011 at 14:19 | Carrie |  The Mystery Mare / Tajemná klisna

Probudila jsem se a chvíli ležela se zavřenýma očima. Snažila jsem se vnímat zvuky kolem sebe. Pootevřela jsem oči, ale hned je zase zavřela, protože jsem uslyšela něčí kroky.. Instinkt mi napovídal, že to nejsou kamarádky a nejlepší teď bude dělat, že jsem mrtvá.
"Vypadá to, že tu máme další." ozval se hrubý, mužský hlas. Mluvil nejspíš o mně.
"Chcete jí dát Pánovi?" ptal se ten druhý, podle hlasu o dost mladší.
"Chceš snad čekat, až ji najde sám? Neblázni, Jamesi!" rozčiloval se. "Dostaneš odměnu!"
"Moc dobře ví, že stojím jen o jedinné. A Pán nic nedává, nikomu nic, co si přeje. Navíc tehle rok už jednu měl, tak proč?" ptal se ten mladší, James.
"Ten den se blíží. Ode dneška za devět let ovládne celý svět! A čím víc potravy bude mít, tím bude silnější a mocnější.."
Byli už hodně blízko. Přemýšlela jsem, že uteču, ale takhle byla přece jenom větší naděje na záchranu. Slyšela jsem šustění u hlavy.
"Ne, já to udělám" souhlasil James. Přiblížil se ke mně, cítila jsem to. Potom prohlásil: "Vypadá, že je mrtvá."
"Jsi si jistý?" ptal se starší muž.
"Určitě."
"Co s ní budeme dělat?"
"Měli by jsme radši zmizet, než nás někdo uvidí a řekne, že jsme ji zabili.. Počkej, neměl jste jít dneska za Pánem?"
"Sakra!" vykřikl starý, a pak už jsem nic neslyšela, nebylo po něm ani stopy. Potřebovala jsem vidět, co se děje. Pootevřela jsem oči. James stál kousek ode mně. Teprve teď jsem si ho prohlédla. Byl podobně starý, jako já, možná o pár let starší. Měl tmavě hnědé krátké vlasy a krásné hnědé oči. Na sobě měl dlouhý černý plášť, který dosahoval až na zem a na něm byly vyšité zvláštní znaky.
"Můžeš vstát, už je pryč," zašeptal. Uvědomila jsem si, že na něj pořád zírám a ani nevím kde jsme. Rozhlédla jsem se. Všude samé stromy a stromy. Temný les. My jsme byli na malé mýtince uprostřed. Ale co se stalo s holkama? A Boodiem? Dostala jsem strach.
"Kde to jsem?" dostala jsem ze sebe potichu.
"V Temném lese." odsekl.
"Taky mě to napadlo." uchcechtla jsem se. "Hele, nevíš kde jsou moje kamarádky?"
"Nevím, ale nenašli jsme je. Ikdyž.. je tu dost možností, jak se ukrýt," zatvářil se zvláštně.
"Kdo vůbec jsi?" ptala jsem se ho.
"James. Víc ti nemůžu říct," vypadalo, že ho to opravdu mrzí. "A ty?" dodal.
"Emily. Ale na tom teď nezáleží. Takže mi neřekneš vůbec nic?"
"Nesmím, i kdybych chtěl. Neměl bych tu ani stát a bavit se s tebou, měl jsem tě odvést Pánovi."
"Jakému Pánovi?" Z jeho výrazu jsem pochopila, že mi to nesmí říct. "Zkus to aspoň naznačit. Prosím." podívala jsem se na něj. Nebála jsem se ho, věděla jsem, že by mi nic neudělal..
"No dobře," přikývl. "Řekněme, že existuje někdo, kdo chce ovládnout celý svět, zničit všechno živé a vládnout sám.. Žije tady, a jeho armáda ničí každého, kdo má jenom v úmyslu se mu postavit. A já jsem jeho hledač.."
"Co to znamená?" Podíval se na mě. "Musíš na to přijít sama. Na všechno musíš přijít sama."
"Ale proč jsi řekl, že jsem mrtvá? Tamten druhý mě chtěl odvést k tomu vašemu Pánovi.. jak se vlastně jmenuje?"
"Tady se jeho jméno neříká. A myslím, že nebudeš litovat toho, že jsem tě zachránil..." chytil mě za ruku a zašeptal: "Pamatuj si jednu věc, ať se bude dít cokoli, dávej na něj pozor, na Pána i jeho armádu. Už by ses nikdy nevrátila živá," bylo na něm vidět, že má o mně strach. Nechápala jsem to a měla ještě větší strach o svoje kamarádky.
"Musím za ním, co když má moje kamarádky?"
"Ne, nemá," usmál se. Jak si tím může být tak jistý? Když viděl můj nejistý výraz, dodal: "Věděl bych o tom."
"A fakt nevíš, kde můžou být? Dostaly se sem úplně stejně, jako já."
"Nejspíš je odtáhli jiní cawalové."
"Kdo?"
"Cawalové jsou.. řekněme taková stvoření. Vycítí, když někdo zajde dál a chce se vrátit domů, a pak ho odvlečou sem - do Temného lesa," povzdechl si.
"Takže jsme se sem dostaly, protože jsme se rozhodly se vrátit z toho lesíka?" Bylo toho na mě moc.
"Ano, je to jedna z možností. V tom lesíku mají sídlo."
"A...d-dá se odtud dostat, že jo?" bála jsem se odpovědi..
"Nevím. Nikdy jsem to nezkoušel, já nemůžu... nejsem normální člověk."
"A co tedy jsi?" divila jsem se.
"Už jsem ti říkal, že ti to nesmím říct."... "A budu muset jít, armáda mě volá," dodal.
Zděsila jsem se. "Počkej! Přece mě tu nemůžeš jen tak nechat!"
"Najdi svoje kamarádky, nebudou daleko a pak už to musíte zvládnout samy. Ale já ti věřím." usmál se.
"Počkej! Ještě něco! Neviděl jsi tu někdy takovou vysokou, tmavovlasou holku? Jmenuje se Angela a... musíme ji najít"
"Ne, neviděl. Je mi to líto." sklopil hlavu. Tušila jsem, že něco není v pořádku, ale pořád jsem nedokázala uvěřit tomu, že by Angie mohla být mrtvá.
"Jamesi! Počkej ještě!" řvala jsem, když se otočil k odchodu.
"Mám ještě jednu otázku."
"No, jakou?"
"Víš něco o klisně Arsinoe?"
"Ne." odpověděl. "Sbohem, Emily." a pak zmizel.
Zůstala jsem tam úplně sama. Co teď? Bylo tolik otázek, na které jsem neznala odpovědi. A pořád mi v hlavě zněla Jamesova slova. Musíš na to přijít sama. Musíš na to přijít sama. Ale jak? Ještě dneska ráno bych řekla, že tohle je sen. Nic takového přece nemůže existovat. Ale jak jsem ho viděla zmizet.. všechno se změnilo. Musím najít holky. Co nejdřív.
________________________________________________
Pokračování příště


Po dlouhé době..

10. june 2011 at 15:58 | Carrie |  Days on the ranch
Fakt je mi líto, že nemám na ranch tolik času jako dřív. A ani nevím, co psát. Pořád sem dávám jen The M.M. (nová zkratka pro povídku - The Mystery Mare..:D) No a nwm..
Navíc teď jsem nemocná (zase chřipka, nechápu, kde se to bere, sakra!), jinak v neděli nejspíš pustí babičku z nemocnice, tak budem zas u ní.. A vypadá to, že celý prázdniny. Možná pojedu do Pece, nebo k tetě.. nebo na nějakej tábor, ale ještě nwm.. Z dogdancingu nic nebude, Carrie nesmí ani na očkování (Kvůli zánětu v ocásku), ale jinak už je to s ní dobrý ;)

Chtělo by to nový dess, já vím. :D

Fakt vůbec nevím, co psát. Takže, co byste tu chtěli?
Mám další díl povídky, tak by tu snad tenhle víkend měla být, jinak fakt nwm.. Poraďte pls. :)

....díky, Carrie