The Boundaries of Life and Death

17. september 2013 at 22:57 | Carrie
AUTP: Hm. Nemohla jsem si pomoct... dneska nemám vůbec náladu na psaní, tak jsem jaksi skončila u Photoshopu. A toto vzniklo. Tak mě napadlo, proč vám sem nedat to promo k povídce, jak jsem slibovala? :D
Takže... název povídky je "The Boundaries of Life and Death". Nic moc originálního, ale nejsem na vymýšlení názvů, jmen a podobných věcí (a v angličtině to zní líp, než česky). A možná poznáte, že nejsem ani moc na psaní... ale zatím mě to baví. :D
Jména postav, jak už jsem psala je těžké vymýšlet, tak se nedivte, že budou podivná a z různých jazyků, prostě co mě v tu chvíli napadlo. Jinak, odehrává se v současné době, v USA a vymyšleném nadpřirozeném světě.
Možná vám sem někdy dám i tu moji německou básničku, pokud budete rozumět mým výmyslům. :D

Btw. Štve mě blog.cz, protože to sem neumím kopírovat normálně z Wordu. Všelijak se to divně zarovnává a nejde automaticky změnit typ a barva písma ... ještě s tím budu muset něco udělat.

Z toho úvodu asi moc nepoznáte ... pak 1. kapitola bude v minulosti.. ale ve 2. kapitole už by mělo být vidět, jakou to má souvislost. :)

***

"The boundaries which divide Life from Death are at best shadowy and vague. Who shall say where the one ends, and where the other begins?" E. A. Poe

Stála sama v temnotě. Neměla tušení, jak se sem dostala, ale v tu chvíli ji zajímala pouze cesta ven. Rozhlížela se kolem sebe a zoufale hledala jakýkoli náznak čehokoli… civilizace, světla, naděje. Neviděla ale nic. Byla ztracená.
"Prosím," šeptala téměř neslyšně.
Slzy jí stékaly po tváři. Věděla, že se něco blíží a pokud tomu neuteče, bude s ní konec. Ale kam má jít, když neví, kudy se sem dostala?
Najednou něco ucítila. Jako by se ze země uvolňovala energie a projížděla jí celým tělem. Jako by se jí všechny staré stromy okolo snažily pomoci. Pomyslela si, že už asi blouzní. Vzápětí se však objevilo světlo. Nic víc, než světlý bod ve tmě, který se stále zvětšoval a jehož záře se rozpínala do dáli.
"Je tu někdo?" zeptala se do ticha.
Nikdo neodpovídal.
"Haló?" zařvala, co nejhlasitěji mohla.
Odpověděla jí pouze ozvěna.
Prudká záře jí zaslepovala oči. Pomalu se přibližovala a snažila se rozpoznat její zdroj. Náhle však o něco zakopla a padala k zemi…

***

Jinak, omlouvám se, absolutně nestíhám. Obíhat budu asi až příští týden. Snad to pochopíte...


 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Rosy Rosy | Web | 18. september 2013 at 13:34 | React

Takovéhle povídky mám ráda, takže určitě číst budu a už se těším na 1. kapitolu! :))

2 liška liška | Web | 18. september 2013 at 17:29 | React

Konečně jsem se dočkala alespoň úvodu. Super :)
Jinak prolog se mi moc líbí, až mi z toho zprvu přeběhl mráz po zádech :D toto mě opravdu bude bavit!  ;)

3 Lintith Lintith | Web | 18. september 2013 at 20:29 | React

Já nějak nemám chuť psát vůbec a ani nic dělat. Jsem ostuda, mám tolik práce :)

Prolog super,jsem moc zvědavá na kapitolky! :)

4 Grace Grace | Email | Web | 19. september 2013 at 21:03 | React

Boží povídka!!

5 Naty Naty | Email | Web | 22. september 2013 at 16:14 | React

Páni je veľmi zaujímavé, teším sa na 1. diel :)

6 Silvera Silvera | Email | Web | 24. september 2013 at 14:35 | React

Taky nemám teď chuť psát - nějak jsem se o prázdninách na povídkách vyřádila.
Úvod vypadá moc zajímavě, těším se na zbytek. :)
Německou básničku bych ráda viděla. ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama